Pojištění soběstačnosti je novým řešením na českém trhu, které reaguje na rostoucí potřebu finančního zajištění v případě ztráty schopnosti jedince samostatného života z důvodu úrazu, nemoci nebo stářím.
Od roku 2024 je navíc toto pojištění daňově uznatelné, což zvyšuje jeho atraktivitu pro širokou veřejnost. Vyplatí se tedy o něm vědět.
Tento typ pojištění poskytuje finanční podporu v situacích, kdy jedinec ztratí schopnost postarat se o sebe bez cizí pomoci. Jedná se o pravidelnou výplatu peněžních prostředků na účet pojištěného, stejně jako například důchod. Tyto prostředky slouží k pokrytí nákladů na specializovaný ústav, ve kterém pojištěný pobývá, zdravotní nebo sociální asistentku a tak podobně. Pojišťovny nabízejí různé varianty, které se liší podmínkami plnění a výší pojistného. S výběrem ideální varianty pro Vás nebo Vaše blízké rád pomohu.
Snížená soběstačnost znamená, že nezvládáte aktivity běžného života. Stát v tomto směru ustanovil 10 životních potřeb a podle toho, kolik jich nezvládáte, se rozlišují 4 stupně závislosti. Životní potřeby jsou následující: Mobilita, Orientace, Komunikace, Stravování, Oblékání a obouvání, Tělesná hygiena, Výkon fyziologické potřeby, Péče o zdraví, Osobní aktivity a Péče o domácnost.
Při nezvládání alespoň 3-4 životních potřeb spadá jedinec do I. stupně závislosti. Při 5-6 životních potřebách spadá do II. stupně, tzv. středně těžká závislost. Při 7-8 potřebách se jedná o III. stupeň, tzv. těžká závislost a při nezvládání více potřeb se jedná o závislost úplnou neboli IV. stupeň závislosti.
Pro koho toto pojištění není vhodné doporučit? Pokud máte značné úspory na stáří, extrémně obětavé děti nebo jistotu, že budete až do smrti schopní se o sebe starat úplně sami. Bohužel valná většina Čechů má úspory menší než 300 tisíc Kč. Přitom na celou dobu v důchodu je ideální mít připraveny alespoň 2 mil. Kč – to mají ale asi 4 % lidí v předdůchodovém věku.
Náklady na toto pojištění je možné zahrnout do daňově uznatelných výdajů. To znamená, že částka zaplacená na pojistném může snížit základ daně z příjmu, což představuje významnou úsporu pro pojištěnce. Tato změna byla zavedena s cílem motivovat občany k zajištění proti riziku ztráty soběstačnosti a snížit tak budoucí zátěž na sociální systém. Maximální daňový limit tohoto výdaje může být 48 tisíc za rok. Stát v takovém případě vrací pojištěnému 7.200 korun zpátky každý rok.